Tak trochu doufám, že "výrok" o tom, že čím větší krize, tím lepší pak změna, bude u mě doopravdy fungovat.
Právě jsem napsala pomalu celé #TérsDiary a celý ho následně zase smazala.
Cítila jsem z toho fakt až moc hněvu, negativity a to, že se tak cítím neznamená, že to chci přenášet na jiné.
Upřímně tím, jak negativně naladěná poslední dobou jsem, otravuji už i sama sebe. Hrozně mě to rozčiluje a štve, ale jakoby jsem v tom byla uvězněná a nějak mi nejde se z toho dostat.
Jasně, směju se, bavím se fajn, a celkově jsem rádoby v pohodě, ale jakoby někde hluboko vevnitř mám fakt krizi.
Cítím se demotivovaně, nemám chuť, energii, ale přisuzuju to celému tomu období, ve kterém se teď nacházím, "one month done, one month to go". A vlastně i období přechodu podzim/zima, jelikož poslední dva týdny to je fakt horší i s tím, že jsem neskutečně unavená, každý den bolest hlavy a špatný spánek.
A to, jak se cítím je i dost moje chyba, a vím to. Nejsou to je situace, věci a lidi kolem mě, co mi celý ten život teď znepříjemňují a do této nálady mě hází, ale tak moc jsem si teď dala do hlavy, že fakt potřebuju změnu, abych se cítila zase dobře. Nechci čekat na to "až, až", ale teď to fakt prostě tak bohužel je a jediné co mohu dělat je, vzít tenhle zbývající čas a naučit se na tom určité věci ignorovat, mít u zadku a soustředit se na to dobré.
Ještě mě tak napadá, že je smutný, že jsem se shodly s kamarádkou, že tu občas fakt trpíme na úkor lidí, kteří jdou přes mrtvoly. Asi na tom je něco, že my z maloměsta jsem tu soutěž ani nikdy nějak neměli a ta nepotřebujeme tohle dělat, ale pak občas nechápeme když něco takovýho vidíme a navíc tímhle chování trpíme, protože je to pro nás něco nepřirozeného, co vlastně zraní naše city a přesvědčení. Ale prostě stejně budu dál věřit v to, že karma, život se neměří úspěchem a když, tak nemusíš být svině a dosáhnout úspěchu na úkor jiných. :)
Žádné komentáře