I přesto, že jsem se cítila naprosto hotově potom co jsem přišla domu, abych byla alespoň trochu produktivní říkala jsem si, proč vám zase nesepsat co se mi honí hlavou a děje v životě:)
Když jsem přišla domu, ani jsem se nepřevlékla a naprosto padla do postele. Hotová a ani nevím proč, z čeho. Nicméně asi na mě zase působí ta změna počasí a já jsem jak nepoužitelná.
Musím říci, že ale i tak je toho u mě dost nového, jelikož jsem udělala minulý týden docela velkou změnu v mém životě. Popravdě jsem to poslední dobu trochu čekala, že to fakt přijde, a byla i trochu aktivní v tom, aby ta změna nastala. Nějak už toho na mě bylo moc, v červenci to na mě vše padlo a od té doby se nemohu vzpamatovat tam, kde jsem.
Do toho neustále rodinné záležitosti, a občas i ty zdravotní. Nejdřív špatná střeva, teď zase něco, a furt vlastně něco...
Nicméně vnitřně jsem cítila, že už je to natolik narušený, že se to nespraví, a to jsem si uvědomila právě po dovolené. Potřebuji změnu, změnu prostředí a celkově nějaký nový start, nové lidi:)
Nechci utíkat, a ani to tak není, ale občas člověk potřebuje nějaký restart a oprostit se od věcí, které byly třeba s určitým místem/člověkem/věcmi spjaty.
Ale musím uznat, že se v tom občas utápím možná až moc, pak se podceňuju, možná i lituju, a to je špatně. Musím se kopnout do zadku a pořádně makat, jen už to chci dělat směrem k něčemu novému a zase se cítit motivovaná a naprosto naplněná něčím co chci, co mě baví a že se chci zase hodně učit.
Takže snad se ještě trochu víc teď vzchopím a začnu nejraději už hned zítra, nebo alespoň tento týden haha.
Možná teď píšu trochu v hádankách, ale nechci to říkat na přímo a ti nejbližší stejně budou vědět:)
Ale chci tím říci, že i když se změny občas bojíme, když to tak cítíme, bude to za to stát. Já to tak cítila už pár měsíců, teď to vyeskalovalo a každý "špatný" detail už byl jen dalším hřebíkem do rakve. Sice chvílemi pochybuju, zda jsem udělala dobře, ale vím, že ano, protože jak jsem se cítila, nebo vlastně cítím, by se i tak nezlepšilo ba naopak, a vím, že to pak bude zase mega a tak, jak to má být a snad i o mnoho lepší. Takže i když to nemusí být jednoduché, pokud to vnitřně už necítíte, prostě do toho jděte, protože horší to snad nikdy nebude.
Fotky by můj nejlepší kolega Vojta.
Žádné komentáře