GIBRALATAR

Jak jsem již v minulém throwback zmínila, posledních asi 10 dnech během letních prázdnin 2015 jsem strávila s mou host family ve Španělsku. Konkrétně jsem byly asi 10 min cesty autem od města Marbella, které bylo asi hodinu cestou autem od samotného Gibraltaru. 

Abych přešla k tomu proč vůbec Gibraltar a jak? Tak proč je asi zbytečné psát. Bylo to asi jediné zajímavé 

místo takhle dobře dostupné, hodina cesty? A i mě to dost lákalo. A jak? S shodou okolností byla v té době jedna z mých kamarádek au-pair právě v Marbelle a vůbec ta náhoda, že jsem se dostala na dovolenou 10 min od ní, musely jsme prostě něco podniknout. A tak jsme se domluvily a jeden den, z těch 10 strávených ve Španělsku, vyrazily. Bylo super, že Barča měla k dispozici auto, jelikož její náplní práce bylo i dopravování do a vyzvedávání dětí ze školy, auto mohla využívat a rodina ji ho s radostí poskytla i na občasné výlety. Po cestě bylo asi jedno, možná dvě mýta a jinak cesta  byla úplně v klidu, nic zvláštního. Když jsme však přijely na místo určení, tam jsme měly menší problémy, kam vůbec jet. Abych to vysvětlila, Gibraltar stále patří Angličanům, tudíž klasiky přechod hranic, pasy a věci s tím společné. Zaparkovaly jsme sice ještě na Španělské straně, popravdě to byl taky docela oříšek a "vrazily" jsme to někam k panelákům. A pak jsme se vydaly vstříc Gibraltaru. 
Jak jsem zmínila, byl tam klasicky přechod a když člověk nejel v autě, ale šel, musel tam procházet kontrolou. Klasiky pasy, ale myslím, že jsme tam dávaly i tašky k prohlídce a snad i nás projely, jak na letišti, ale upřímně už si to taky moc nepamatuji. (Sakra, teď koukám, že se zase nějak rozkecávám, haha.) Po kontrole jsme se vydaly do města. Naším cílem byl "Rock of Gibraltar", ale než jsme se dostaly k samotné lanovce, jenž nás na vrchol, dalo by se říct přímo hory, nevím, jak tomu česky říkat, prošly jsme pomalu celým "městem" takže jsme viděly i něco víc než jen skály a krásný výhled. Když jsme si kupovaly lístek na lanovku, koupily jsme si lístek, jenž zahrnoval rovněž i vstup do skály a nejrůznějších expozic, které na cestě dolů můžete potkat. Když jsme přijely nahoru a vystoupily z lanovky čekaly tam na nás opice. Ze začátku jsme všichni byli jen jako "jéééé opičky", ale poté jedna dost stará a velká "vystarovala" po jednom silnějším pánovi s igelitkou jídla, začali jsme se všichni bát a to i včetně mě. Dokonce i jedna malá skočila na mě, ale na mou brašnu s foťákem. Člověk u sebe prostě nesmí mít jídlo, jinak na něj hned skáčou. U lanovky je jakási rozhledna, kterou jsem prolezly kompletně celou, pokochaly se výhledem, opicemi, udělaly milion fotek a byly na cestě dolu. To asi už moc okecávat nebudu, jelikož si to popravdě ani tolik nepamatuji, respektive nepamatuji si to natolik a tedy tolik detailů, abych o tom horlivě hovořila. Cestou dolu jsme potkaly "domeček" opic, tedy místo, kde opice byly nahuštěné a pán ukazoval, jak se krmí a člověk je mohl i sám nakrmit, prošly jsme jeskyní s krápníky, kde se dokonce konají nejrůznější koncerty, zašly jsme do tunelu, jenž byl využíván během Druhé světové války a navštívily i věž pevnosti zvané Moorish Castle. To byla poslední zastávka ve slezu dolu a následoval oběd, tuším v Burger Kingu, ano, velice zdravé. Upřímně celé znavené a potom i přecpané jsme se vydaly zpět, směrem k autu. Jelikož nebylo ani tak pozdě a nechtělo se nám ještě domu, zastavily jsme se již v zmiňovaném městě Marbella a šly na pláž se trochu slunit a zakončily den pořádnou a dobrou zmrzlinou.
Konec jsem trochu zkrátila, ale ani bych to nechtěla okecávat nejrůznějšími faktografickými "nesmysly", to si každý může "vygooglovat", co se na Rock of Gibraltar nachází. Jinak výlet se mi neskutečně líbil a bylo to skvělé zpestření celé dovolené.