Ani nevím, jak budu psát, o čem. Prostě to co mě napadne.
A teď mě napadá Vám říct o tom, jak to teď mám, co mám v plánu atd. Tyhle informace normálně sděluju svým kamarádům, rodině, a vůbec ne veřejně. Nikdy jsem nebyla člověk kdo se chtěl nějak projevovat na veřejnosti a klopit své soukromí třeba na instagramu apod.
Nicméně, zítra máme už začátek května, nový měsíc.
Jak mnozí z Vás ví, jsem momentálně jako part-time nanny v Londýně, už rok a půl. Šíleně to letí. Nějak jsem se tu popravdě sekla, přišla jsem sem ještě když jsem studovala školu - Karlovku v Praze ,kterou jsem dodělala 14. června minulý rok, pak se tu narodilo mimčo, takže tři měsíce jsem se ani nějak moc nezabývala s sebou, asi ani nechtěla, a pak kolem září přišla krize, co se svým životem.
Vídala se naprosto s hrozným člověkem (to jsem zjistila až postupem času), hrozně mě srazil dolu, neměla jsem ráda sebe, nebyla jsem si ničím jistá, atd. A to bylo právě v tý krizi, respektive krize asi přišla po tom, co to se mnou skončil, a klasický rozchodný kecy srazil mě ještě níž.
Ale pak jsem se nějak sebrala, rozhodla co chci dělat, a od října dělám stáže jako social media specialist a je to něco, co bych ráda dělala.
Dám vsuvku a to je to, že nikdy nenechte jiného člověka Vás srazit dolu, kvůli tomu jak vypadáte, žijete a cokoliv. Každý má své tempo ve všem, každý žije tak jak mu to vyhovuje, jestli někdo chce žít u rodičů do 30 je to fajn, pokud to tak je fajn pro něj, pokud někdo chce mít dítě v 19, taky je to fajn, každý žije podle sebe a nikdo by Vám neměl říkat, že jste na nic kvůli tomu, jak to teď máte, nebo kvůli tomu co děláte, co máte rádi, atd. Mě tohle ale udělalo o dost silnější, jistější si sama sebou, celkově dospělejší a rozumnější, takže jsem ráda, že se stalo, co se stalo. Ale i další věci co se přihodily v minulým roce, prostě jsem díky tomu zmoudřela a dospěla tak nějak.
Každopádně, zaměstnání mám rozhodnuto, ale s čím jsem dlouho bojovala bylo, kde vlastně zůstat.
Londýn miluju a vím, že tu chci být, ale nakonec jsem se asi rozhodla vrátit se do ČR, na rok/dva.
Prostě si myslím, že udělat si tam praxi bude momentálně hlavně po finanční stránce lepší, a pak se vrátím a můžu do lepší pozice hned.
Takže jak jsem napověděla, teď jsem v procesu hledání práce a v hlavě mám již delší dobu, že tady chci být tak do konce června, jelikož to mám 25. narozeniny a pak je čas na pořádnej život.
Chci do Prahy i kvůli tomu, že jsem teď furt jen studovala, nebo pracovala a neužívala život a kamarády mám tam, a potřebuju si ten život trochu užít, být skoro po dvou letech taky trochu s rodinou a hlavně mám i lepší vyhlídky na to, tam fotit, jelikož tam mám nějaký spolupráce už, znám víc lidí atd. Ale furt jsem v tý hlavě spíš do kariéry a koukám hlavně na tu finanční stránku práce a focení a chci se prostě jen zlepšovat. A po dvou letech přijít do Londýna jako člověk co jsem absolutně ready na dobrou práci a žít tu, jelikož prostě .. Londýn. Nedávno jsem viděla storíčko kamaráda s výhledem na Pražský hrad a Prahu, a vůbec nic, ale když vidím Tower Bridge a Londýn, je to pokaždé WOW. Vím, že tu chci být a vím, že tu pak skončím. Protože vše je to o Vás a jak si to nastavíte v hlavě.
Nicméně držte mi palce, a já jdu kouknout na další nabídky prací.
Žádné komentáře